Acta chirurgiae orthopaedicae et traumatologiae Cechoslovaca

Acta chirurgiae orthopaedicae et traumatologiae Cechoslovaca

Původní práce / Original papers

ACTA CHIRURGIAE ORTHOPAEDICAE ET TRAUMATOLOGIAE ČECHOSL.,
80, 2013, p. 82 - 88

Injikovatelný hydrogel funkcionalizovaný suspenzí bohatou na trombocyty a  mikročásticemi pro urychlení regenerace chrupavky

Injectable Hydrogel Functionalised with Thrombocyte - Rich Solution and Microparticles for Accelerated Cartilage Regeneration

M. RAMPICHOVÁ1,2, M. BUZGO2,3, B. KŘÍŽKOVÁ4, E. PROSECKÁ2, M. POUZAR5, L. ŠTRAJTOVÁ6
1 CB Bio s.r.o., Praha-Dolní Počernice
2 Ústav biofyziky, 2. lékařská fakulta, Univerzita Karlova v Praze, Praha 5
3 Student Science s.r.o., Horní Podluží
4 Univerzita Pardubice, Katedra biologických a biochemických věd, Pardubice
5 Univerzita Pardubice, Ústav environmentálního a chemického inženýrství, Pardubice
6 Národní Tkáňové Centrum a.s., Brno

ABSTRAKT

PURPOSE OF THE STUDY

Articular cartilage defects arise due to injury or osteochondral disease such as osteonecrosis or osteochondritis dissecans. In adult patients cartilage has minimal ability to repair itself and the lesions develop into degenerative arthritis. Overcoming the low regenerative capacity of the cartilage cells and the Hayflick limit poses a challenge for the therapy of osteochondral defects. Composite scaffolds with appropriate biomechanical properties combined with a  suitable blend of proliferation and differentiation factors could be a  solution. The aim of this in vitro study was to develop a novel functionalised hydrogel with an integrated drug delivery system stimulating articular cartilage regeneration.

MATERIAL AND METHODS

Injectable collagen/ hyaluronic acid/fibrin composite hydrogel was mixed with nanofibre-based microparticles. These were loaded with ascorbic acid and dexamethasone. In addition, the effect of thrombocyte-rich solution (TRS) was studied. The gels seeded with mesenchymal stem cells (MSCs) were cultivated for 14 days. The viability, proliferation and morphology of the cells were evaluated using molecular and microscopic methods. Scaffold degradation was also assessed.

RESULTS

The cultivation study showed that MSCs remained viable in all experimental groups, which indicated good biocompatibility of the gel. However, the number of cells in the groups enriched with microparticles was lower than in the other groups. On the other hand, confocal microscopy showed higher cell viability and rounded morphology of the cells, which can be associated with chodrogenic differentiation. The scaffolds containing microparticles showed significantly higher stability during the 14-day experiment.

DISCUSSION

Our results suggest that the addition of microparticles to the scaffold improved cell differentiation into the chondrogenic lineage, resulting in a  lower proliferation rate. Cell viability was better in the groups enriched with microparticles that served as an efficient drug delivery system. In addition, the presence of microparticles slowed down gel degradation which can help achieve sufficient stability of the system for the time frame required for cartilage regeneration.

CONCLUSIONS

The novel approach described here produced an efficient system where microparticles served as a drug delivery system and stabilised the gel for prolonged periods of time. These characteristics play an important role in the development of scaffolds for cartilage regeneration. In the future the results of these in vitro experiments will be verified in an in vivo study.

Key words: composite hydrogel, microparticles, nanofibres, thrombocytes, mesenchymal stem cells, cartilage

Tato práce vznikla díky finanční podpoře ze státního rozpočtu prostřednictvím Ministerstva průmyslu a obchodu České republiky, projekt Medicína v pohybu č. FR-TI03/808.

ÚVOD

Pro správnou funkci kloubů je velmi důležitá kloubní chrupavka. Její poškození a degenerace jsou spojovány s osteoartritidou. Používanými technikami pro terapii hlubokých defektů chrupavky je implantace alogenních i autologních osteochondrálních štěpů (mozaiková plastika) (9). Tento přístup je však technicky náročný a způsobuje zatížení pacienta. Alogenní štěpy s sebou nesou riziko přenosu infekce, obtížně se získávají a jsou drahé. Jejich alternativou je použití nosičů osazených buňkami, které usnadní hojení defektu. Tímto způsobem lze výrazně zjednodušit chirurgický zákrok bez potřeby dárcovské tkáně.

V nedávné době bylo objeveno, že pluripotentní mezenchymální kmenové buňky kostní dřeně, tukové tkáně nebo pupečníkové krve, se pomocí působení růstových faktorů, chemického složení, fyzikálních a biomechanických vlastností prostředí a rozdílným biomechanickým namáháním materiálu mohou diferencovat v  chrupavku, kostní či jinou tkáň (12, 21, 24). Terapie založená na kmenových buňkách již je v klinické praxi (8). Je známo, že některé vlákenné nosiče podporují adhezi, proliferaci a diferenciaci kmenových buněk. Elektrostaticky zvlákněná nanovlákna mají vysokou porozitu a velké množství vzájemně propojených pórů, což umožňuje efektivní výživu buněk a odstraňování zplodin jejich metabolismu. To je velmi důležitý fakt, neboť chrupavka je avaskulární tkáň, která má pouze omezenou schopnost regenerace. Tloušťka nanovláken je podobná tloušťce vláken extracelulární matrix (2, 30). Nanovlákenné nosiče mají navíc velký poměr povrchu a objemu a usnadňují buněčnou adhezi a proliferaci (14, 15, 20, 22, 28). Tyto jedinečné vlastnosti buňkám poskytují početná místa k  vzájemnému kontaktu.

Využití nanovláken v kompozitních nosičích omezují jejich některé nevýhody, jmenovitě jejich nedostačující biomechanické parametry. Oblíbeným materiálem pro přípravu kompozitních nosičů jsou hydrogely obsahují až 90 % vody (3, 9). Umožňují dobrý transport živin a zplodin metabolismu a také homogenní distribuci buněk. Struktura hydrogelu přenáší mechanické síly podobně jako nativní chrupavka.

Další jasnou výhodou hydrogelu je jejich injikovatelnost. Je možné je vpravit přímo do defektu a vyplnit jimi defekty nejrůznějších tvarů a velikostí. Následně mohou být polymerizované chemicky (2) nebo fyzikálně - světlem (4) nebo teplem (19). Takový materiál lze navíc funkcionalizovat bioaktivními molekulami - lze vyvinout systém pro řízené dodávání léčiv. Hydrogelové systémy na bázi kolagenu (16), alginátu (11) nebo fibrinu (7) již byly in vivo testovány v léčbě osteochondrálních defektů.

Důležitým aspektem v optimalizaci biomechanických vlastností kompozitních nosičů je správná směs proliferačních a diferenciačních faktorů. Taková směs musí být plně biokompatibilní a musí být před jakýmkoli použitím u člověka schválena příslušnými orgány. Protože trombocyty tyto předpisy splňují, přitahují pozornost tkáňového inženýrství a regenerativní medicíny. Trombocyty jsou zdrojem několika růstových faktorů a jiných bioaktivních molekul a hrají důležitou roli v regeneraci tkáně a v hojení (18). Často jsou používány ke stimulaci buněčné proliferace a syntézy chrupavčité matrix in vitro (10, 1).

Tato in vitro studie se zabývá vytvořením nového injikovatelného kompozitního hydrogelu, který má optimální biomechanické parametry a zároveň slouží jako zdroj přirozených růstových faktorů. Takový systém by mohl být využíván samotný i osazený buňkami. Jako základ pro náš injikovatelný systém pro dodávání léčiv byly použity gely na bázi fibrinu, kyseliny hyaluronové a  kolagenu I. Gely navíc byly již v minulosti úspěšně studovány in vitroin vivo v naší laboratoři (5, 6, 27). Cílem byla optimalizace kohezivity gelu nanovlákennými fragmenty a funkcionalizace systému přidáním TRS a  diferenciačních faktorů, které byly do nanovlákenných fragmentů enkapsulovány.

MATERIÁL A METODIKA

Příprava PCL nanovláken

Nanovlákna byla připravena pomocí metody bezjehlového elektrostatického zvlákňování z PCL o molekulové hmotnosti 45 000 (Sigma Aldrich). K zvláknění 14% roztoku PCL (w/v) bylo použito modifikované zařízení NanospiderTM (Elmarco, CZ), které bylo detailně popsáno dříve (17). Nanovlákna obsahující kyselinu askorbovou (1 mg/ml v 14% PCL) a dexamethazon (10 µg/ml v 14% PCL) byla zvlákněná za stejných podmínek.

Kryogenní mletí PCL nanovláken

K namletí PCL nanovláken byl použit kryogenní mlýnek model 6750 Freezer Mill (Spex, Certiprep, USA). Mletí probíhalo při teplotě tekutého dusíku, jak bylo popsáno dříve v publikaci Knotek a kol. (13). 0,2 g PCL nanovláken bylo vloženo do zkumavky obsahující 3 ml Pluronicu F-68. Mletí probíhalo ve 3 cyklech s předmražením 5 min. Každý cyklus sestával z mletí a ochlazování (1 min). Rychlost impaktoru byla 12 Hz. Získané částice byly separovány pomocí vakuového rozdělovače s membránou o velikosti pórů 0,2 µm.

Elektronová mikroskopie

Vysušené vzorky PCL nanovláken a namletých mikročástic byly pokryty vrstvou zlata o tloušťce 60 nm pomocí Polaron Sputter-coater (SC510, Polaron, Now Quorum Technologies Ltd). Vzorky byly vizualizovány pomocí Aquasem (Tescan) skenovacího mikroskopu v sekundárním elektronovém módu při 15 kV.

Izolace a kultivace mezenchymálních kmenových buněk

Kostní krev byla odebrána z lopaty kosti kyčelní miniaturního prasete (věk 6-12 měsíců), jak bylo popsáno dříve (25). Kostní krev byla odebrána pomocí bioptické jehly (15G/70mm) do stříkačky o objemu 10 ml, obsahující 5 ml fosfátového pufru (Dulbecco's Phosphate Buffered Saline - PBS) s 2 % fetálního bovinního séra (FBS, StemCell Technologies) a 25 IU heparinu/ml. Za sterilních podmínek byl roztok (přibližně 20 ml) přenesen do 50ml centrifugační zkumavky s 5 ml Gelofusinu (B. Braun Melsungen, Německo). Zkumavky byly inkubovány 30 min a následně centrifugovány při 400 x g 15 min. Vrstva obsahující mononukleární buňky byla odebrána a nasazena do kultivační lahve. Použité kultivační médium (α-MEM medium with Earle's Salt with L-Glutamine; PAA), bylo obohaceno 10 % fetálního bovinního séra (FBS) a  doplněno antibiotiky (penicillin/ streptomycin - 100 I.U./ml a 100 µg/ml).

Příprava suspenze bohaté na trombocyty

Trombocyty z aferézy (KPL invest s.r.o., Jindřichův Hradec, CZ) byly centrifugovány 15 min při 2200x g. Peleta trombocytů byla resuspendována v  promývacím pufru (pH 6,5; 0,113M NaCl, 4,3mM Na2HPO4,4, 3mM K2HPO4, 24,4mM NaH2PO4, 5,5mM glukóza) a znovu centrifugována 15 min při 2200x g. Peleta trombocytů byla znovu resuspendována v promývacím pufru a centrifugována 7 min při 120x g pro odstranění zbylých erytrocytů. Následně byly trombocyty promyty v promývacím pufru a znovu centrifugovány 15 min při 2200x g. Nakonec byla peleta trombocytů resuspendována v resuspendačním pufru (pH 6,5; 0,109M NaCl. 16mM Na2HPO4, 4,3mM K2HPO4, 8,3mM NaH2PO4, 5,5mM glukóza) a naředěna do potřebné koncentrace.

Příprava injikovatelného hydrogelu

Kompozitní hydrogel byl připraven smícháním fibrinové a trombinové složky. Fibrinová složka obsahovala fibrinogen (fibrinogen 70-110 mg/ml, aprotinin 3000 KIU/ml; Tissucol® Kit, Baxter, AT) a 45 µl kolagenu I (Type I acid soluble collagen from calf hides, 5 mg/ml, Symathese, FR). Trombinová složka obsahovala trombin (4 IU/ml) v roztoku CaCl2 (40 µmol/ml, Tissucol® Kit, Baxter, AT), suspenzi MSC (2 mil), 73 µl hyaluronanu (10 mg/ml; Hyalgan, Fidia CH), lxlO9 trombocytů (TRS) a/nebo 25 mg prázdných mikročástic (MP-) nebo částic obsahujících dexametazon a kyselinu askorbovou (MP+). Bylo připraveno 5 různých nosičů, které jsou uvedeny v přehledu v tabulce 1.

Degradace nosiče

Degradace nosiče byla měřena jako hmotnostní úbytek. Vzorky byly zváženy ihned po jejich přípravě, dále pak po 7 a 14 dnech kultivace v C02 inkubátoru, ve sterilních podmínkách. Z naměřených hodnot byl spočítán procentuální hmotnostní úbytek mezi 1. a 7., a 7. a 14. dnem.

Buněčná životashopnost

Pro zjištění buněčné životaschopnosti bylo použito barvení živých a mrtvých buněk (BCECF-AM a pro-pidium jodid) a jejich vizualizace pomocí konfokální-ho mikroskopu. Pro obarvení živých buněk byl použit 2',7'-bis(2carboxyethyl)-5 (6)-carboxyfluoresceinacetoxy-methylester (BCECF-AM, naředěný 1:100 v médiu), který byl přidán ke vzorku a inkubován po dobu 45 min při 37 °C a 5% CO2. Následně byly vzorky opláchnuty PBS (pH 7,4) a byl přidán propidium jodid (5 µg/ml v PBS pH 7,4) na 10 min. Vzorky byly znovu opláchnuty PBS (pH 7,4) a vizualizovány pomocí konfokálního mikroskopu Zeiss LSM 5 DUO. Ze získaných obrázků byly zjištěny počty živých a mrtvých buněk (pomocí Ellipse software) a byl vypočítán jejich poměr.

Buněčná proliferace

Buněčná proliferace byla měřena pomocí PicoGreen křtu (Invitrogen Ltd., Paisley, UK) a to 1., 7. a 14. den. K získání buněčné DNA bylo nejprve k  vzorkům přidáno 250 µl lyzačního pufru (0,2% v/v Triton X-100, lOmMTris (pH 7,0), a 1mM EDTA). Buňky byly rozbity 3 zmrazovacími cykly, kdy byl vzorek nejprve zmražen na -70 °C a následně ponechán roztát při pokojové teplotě. Mezi jednotlivými cykly byly vzorky pečlivě protřepány pomocí vortexu. Připravené vzorky byly skladovány až do dalšího použití při -70 °C. K určení množství buněk na nosičích byla nejdříve vytvořena kalibrační křivka pomocí vzorků se známým množstvím buněk (1x 102-1x 106 buněk). Vzorky DNA (100 µl) byly smíchány s PicoGreen reagencií a byla změřena intenzita fluorescence pomocí fluorescenčního readeru (Synergy HT, λ ex = 480-500 nm, λem = 520-540 nm). Vzorky byly měřeny v tripletu.

VÝSLEDKY

Vývoj mikročástic pro zvýšení stability kompozitního gelu na bázi fibrinu

ACHOT 1/2013

Nanovlákna z 12% PCL byla připravena pomocí bezjehlového elektrostatického zvlákňování na zařízení Nanospider™. Přítomnost nanovláken, jejich morfologie a průměr, byly vizualizovány pomocí SEM. Výsledky ukázaly, že se vrstva skládala z nano- a mikrovláken (obr. 1a). Kromě vláken byly ve vrstvě přítomny i artefakty kulovitého tvaru.

Injikovatelné částice byly získány mokrým kryogenním mletím v 10% roztoku Pluronicu F68, jak bylo popsáno již dříve v publikaci Knotek a kol. (13). SEM analýza namletých nanovláken ukázala částice heterogenní velikosti a tvaru (obr. 1b). Agregované částice vláknité morfologie byly vizualizovány za pomoci TEM mikroskopie. Byla však zřejmá i přítomnost jednotlivých vláken (obr. lc, d).

Takto připravené částice byly použity pro vývoj a optimalizaci našeho systému pro dodávání léčiv. PCL nanovlákna byla obohacena o kyselinu askorbovou a  dexametazon, aby byl demonstrován potenciál pro dodávání léčiv připraveného systému. Vlákna obohacená o léčiva byla namleta stejným způsobem jako kontrolní vzorek (bez bioaktivních molekul). Mikročástice byly přidány do kompozitního gelu na bázi fibrinu.

Bylo připraveno 5 rozdílných vzorků kompozitního hydrogelu na bázi kolagenu afibrinu. Jmenovitě se jednalo o hydrogel obohacený pouze o TRS, kombinaci hydrogelu s mikročásticemi obohacenými o kyselinu askorbovou a dexamethazon, s  prázdnými mikročásticemi a s mikročásticemi obohacenými i TRS. Čistý gel bez jakékoli další funkcionalizace byl použit jako kontrolní vzorek. Všechny vzorky obsahovaly stejné množství MSC. Byly provedeny degradační studie nosičů bez buněk, aby bylo možné potvrdit naši hypotézu, že přítomnost mikročástic způsobuje vyšší stabilitu kompozitních gelů. Po prvním týdnu (den 1 - den 7) byla pozorována podobná degradační rychlost ve všech vzorcích (tabulka 2). Zajímavé je, že po druhém týdnu (den 1 - den 14) byla pozorovaná výrazně nižší degradace ve vzorcích, které obsahovaly mikročástice. Tyto výsledky potvrdily naši hypotézu, že mikročástice mají pozitivní efekt na stabilitu gelu.

ACHOT 1/2013

Mikročástice v kompozitním hydrogelu na bázi fibrinu jako systém pro dodávání léčiv

ACHOT 1/2013

Proliferace a životaschopnost MSC byla stanovena pomocí PicoGreen kitu a  barvením živých a mrtvých buněk.

Buňky byly vizualizovány konfokální mikroskopií. Bylo prokázáno, že byly buňky životaschopné během celých 14 dní experimentu na všech nosičích (obr. 2). Výsledky PicoGreen analýzy ukázaly homogenní osazení buňkami 1. den experimentu, mezi skupinami nebyly zaznamenány signifikantní rozdíly. 7. den počet buněk ve všech vzorcích vzrostl a mezi jednotlivými vzorky stále nebyly signifikantní rozdíly. 14. den experimentu vykazovaly vzorky, které neobsahovaly mikročástice, vyšší počet MSC v porovnání s ostatními vzorky. Nejnižší proliferace byla na nosičích s obohacenými mikročásticemi (Gel/MP +). Ani přidání TRS nezlepšilo buněčnou proliferaci (Gel/ TRS/MP +). Takové výsledky naznačují nízkou proliferaci MSC ve vzorcích s  mikročásticemi. Na druhou stranu, prázdné mikročástice (Gel/MP -) v  porovnání s kontrolou (Gel) růst buněk neovlivnily.

Data získaná konfokální mikroskopií korelovala s daty z PicoGreen analýzy. Barvení zobrazilo živé buňky (obr. 3) označené BCECF (zelený signál), mrtvé buňky byly obarveny propidium jodidem (červený signál). První den byla detekována homogenní distribuce buněk ve vzorku. Buňky byly rozprostřené s  mnoha výběžky Podobně vypadaly i 7. den. Počet buněk byl vyšší (a byly přítomny i četné mrtvé buňky) zejména ve skupině Gel/ TRS. Významné rozdíly mezi skupinami byly 14. den. Počet MSC byl vyšší ve skupinách Gel, Gel/ TRS a  Gel/TRS/MP- v porovnání se skupinami s mikročásticemi. Toto pozorování bylo v souladu s našimi výsledky PicoGreen analýzy. Bylo však pozorováno velké množství mrtvých buněk, což naznačovalo ne úplně optimální podmínky pro růst MSC na nosičích. Oproti tomu ve vzorcích Gel/MP+ a Gel/TRS/MP+ byl počet MSC nižší, ale bylo pozorováno významně méně mrtvých buněk. Navíc se v Gel/MP+ a Gel/TRS/MP+ vzorcích změnila morfologie buněk v kulaté buňky s minimálním počtem výběžků. Taková morfologie je spojována s chondrogenní diferenciací buněk.

DISKUSE

Mikročástice zlepšují stabilitu a biomechanické vlastnosti hydrogelů na bázi fibrinu

Nosiče připravené elektrostatickým zvlákňováním jsou charakteristické vysokou porozitou, velkým poměrem povrchu a objemu a velikostí vláken v rozmezí od stovek nanometrů po několik mikrometrů. Takové vlastnosti napodobují strukturu extracelulární matrix. Jejich potenciál v tkáňovém inženýrství byl díky příznivé buněčné adhezi potvrzen mnohými studiemi (23). Struktura nanovlákenných vrstev významně bránila jejich injekčnímu využití. Možnosti jejich aplikace byly navíc dále omezeny těžkostmi při uchovávání viskoelastických vlastností. V nedávné době jsme ukázali, že kryogenní mletí je metoda vhodná pro přípravu mikročástic z nanovláken připravených elektrostatickým zvlákňováním (13). Zjistili jsme, že proces mletí je ovlivňován mnohými parametry - například složením mlecího média nebo časem mletí. Optimalizace tohoto procesu odhalila možnost vyrobení heterogenních částic, které by mohly být využity při kultivaci buněk. Využití nového systému v tkáňovém inženýrství a regenerativní medicíně může být výrazně zvýšeno a  usnadněno zkombinováním systému s kompozitním nosičem. Takový nosič (založený na pěně, gelu nebo jiném podobném systému) by zvýraznil své klady. Nedostatky nanovláken (křehkost, 2D struktura) mohou být jednoduše vyřešeny kompozitním systémem. Ve vhodném kompozitním materiálu, který dovolí dostatečnou difúzi buněk, živin a odpadu, navíc výhody nanovláken zůstanou zachovány. Takovým kompozitním materiálem hydrogely rozhodně jsou. Testovali jsme tedy hydrogel na bázi fibrinu. Tento systém již ukázal, že vytváří vhodné prostředí pro proliferaci mezenchymálních buněk i pro jejich diferenciaci v chondrocyty. Hydrogely na bázi fibrinu navíc podporují osteochondrální regeneraci (5, 7). Biomechanické vlastnosti a stabilita hydrogelů však patří mezi jejich pár nedostatků, které jsou výrazné především v aplikacích v oblasti tvrdých tkání. Cílem této studie bylo připravit optimální injikovatelnou frakci PCL nanovlákenného a stanovit účinek mikročástic na stabilitu hydrogelů. Jasně jsme prokázali, že PCL mikročástice modulují stabilitu hydrogelů na bázi fibrinu a významně prodlužují čas potřebný k jeho rozpadu. Biomechanické vlastnoti hydrogelů tedy mohou být zlepšeny a modulovány adekvátní koncentrací mikročástic.

Takové zjištění má významné důsledky pro artroskopické aplikace, především pro implantáty bez buněk. Neosazený hydrogel ukázal, že má schopnost zlepšit regeneraci defektů chrupavky, a přítomnost chondrocytů v hydrogelů přispěla k  tvorbě hyalinní chrupavky a lepší regeneraci (5). Na druhé straně překročení kritického počtu nasazených buněk může snížit efektivitu nosiče (26). Náš nový kompozitní hydrogel může být lehce aplikován a být pevně přichycen k lézi. Lze předpokládat i zkrácení doby potřebné k regeneraci tkáně vzhledem k lepším viskoelastickým vlastnostem kompozitního hydrogelů. Hydrogel obohacený o  nanovlákna tedy jasně zlepšuje biomechanické parametry a lépe napodobuje přirozenou strukturu extracelulární matrix.

Mikročástice v hydrogelů na bázi fibrinu mohou sloužit jako efektivní systém dodávání léčiv

Nový kompozitní hydrogel může sloužit jako systém, který uvolňuje uzavřené bioaktivní látky díky významně prodlouženému rozpadu hydrogelů. Testování této skutečnosti bylo dalším cílem studie. Je známo, že nanovlákna mohou být využita jako nosiče pro širokou škálu bioaktivních molekul, včetně léčiv, vitaminů, proteinů a nukleových kyselin (29). Bylo zjištěno, že mikročástice připravené z PCL nanovláken, mohou sloužit jako systém pro dodávání léčiv při osteochondrální regeneraci. Prokázali jsme, že s rozpadem kompozitního hydrogelů se uvolňují chondrogenně aktivní vitamin (kyselina askorbová) a  dexamethazon, které sloužily jako model léčiva. Prokázali jsme také, že trombocyty jsou přirozené zdroje proliferačních a diferenciačních faktorů - proliferace buněk a jejich životaschopnost byly zlepšeny ve vzorcích obsahujících trombocyty, nikoli prázdnými PCL mikročásticemi. Je překvapující, že kombinací mikročástic a trombocytů nebyly dosaženy lepší výsledky v  porovnání s kontrolou. Předpokládáme, že tento výsledek souvisí s diferenciací kmenových buněk. Mohlo by to zpomalit celý proces buněčné proliferace. I přes jasný průkaz uvolňování léčiv a vhodnosti nového kompozitního nosiče pro dodávání léčiv je nutné směs uzavřenou do mikročástic optimalizovat a dále zkoumat.

ZÁVĚR

Přítomnost mikročástic v hydrogelů na bázi fibrinu, hyaluronové kyseliny a  kolagenu typu I modifikovala biomechanické parametry kompozitního hydrogelů a  prodloužila degradaci nosiče. Tyto částice navíc mohou sloužit jako systém pro dodávání látek vhodných pro stimulaci proliferace a diferenciace buněk. Obohacení hydrogelů o trombocyty zlepšilo proliferaci a životaschopnost mezenchymálních buněk. Pro úpravu dávky léčiva a jeho uvolňovací charakteristiky jsou nutné další experimenty.

Reference

Celá stať v dokumentu PDF

Zpět


Nabídka nakladatelství:

 

Peter Wendsche, Radek Veselý et al.
Traumatologie

Traumatologie

 

Oldřich Čech, Pavel Douša, Martin Krbec et al.
Traumatologie pohybového aparátu, pánve, páteře a paklouby

Traumatologie pohybového aparátu, pánve, páteře a paklouby

 

Petr Chládek
Femoroacetabulární impingement syndrom

Femoroacetabulární impingement syndrom